Lepší firma pro lepší život!

Firemní kultura

Před časem jsem vedl řadu kurzů pro jednu nadnárodní firmu, která měla centrálu kdesi za mořem. Součástí firemní kultury byla také možnost podávat anonymně připomínky, podněty a stížnosti. Protože to chtěli řešit z centrály, tak se vše posílalo v elektronické formě. Když něco pošlete z počítače, tak i bez podpisu lze zjistit, ze kterého přístroje to bylo posláno. Každý počítač má „majitele“. Proto, když někdo chtěl poslat nějakou stížnost, tak počkal, až šli ostatní na oběd a pak to poslal z počítače někoho jiného…

Na jaké úrovni tam asi byla firemní kultura?

 

Norma na vše

V jedné středně velké firmě jsem zažil situaci, že pracovníci neměli náplně práce a často ani jasně dané postupy, jak svoji práci dělat. Proto vše dělali tak, jak to považovali za nejlepší, ale docela často se stávalo, že to nebylo ze strany majitele vnímáno pozitivně. Na jeden z kurzů, které jsem tam vedl, pan majitel přišel také. Vždy, když účastníci došli k závěru, že vlastně pořádně nevědí, jak něco dělat, tak majitel řekl: „Vždyť na to máme směrnici, kterou jsem vám poslal!“

Když to nastalo potřetí, tak jsem ho požádal, jestli by třeba na druhý den mohl tu směrnici přinést. To abych mu dal čas ji najít. Majitel se zvedl, přešel přes chodbu do své kanceláře a ihned se vrátil se dvěma šanony plnými papírů. Tedy se dvěma tak plnými šanony, že by to ve skutečnosti bylo tak na tři, nebo čtyři. Po chvíli hledání opravdu potřebnou směrnici našel…

Jaké je z toho poučení? Někdy méně znamená více. Nemá cenu mít na vše směrnice, když je stejně nikdo nečte a ani, snad až na jejich autora, nikdo neví, že existují. S postupy je potřeba pracovníky seznámit, naučit je podle nich pracovat, motivovat je k jejich dodržování a následně kontrolovat jejich používání. To jsou přece běžné manažerské dovednosti, nebo ne?

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si www stránky zdarma!Webnode