Před časem jsem pro jednoho dopravce vedl kurzy Time managementu pro manažery na střední úrovni řízení. Účastníci se mne ptali, jak nejlépe řešit následující záležitost:
Při každé poruše a havárii vyjíždí na místo tým opravářů s cílem co nejrychleji obnovit provoz. Na místo přijíždí i novináři s cílem získat zajímavou reportáž. A tak opraváři dostávají otázky typu: „Jak to vypadá?“. Odpověď bývá jadrná: „Stojí to za hov**!“ nebo: „Je to v prd***!“ atd. Tato "krásná" čeština se pak vysílá v médiích a nejvyšší šéf dopravní firmy zuří. Přes řadu pokusů se nepodařilo vylepšit slovník opravářů a tak rozhodl: Ke každé takové akci pojede také jeden manažer na střední úrovni řízení s cílem poněkud kultivovaněji odpovídat novinářům.
Ptal jsem se, zda se stává, že je tolik poruch a havárií najednou, že jsou všichni manažeři na střední úrovni mimo firmu. Účastníci se smáli a říkali, že se to stává…
Je jasné, že bylo potřeba tuto záležitost vyřešit. Budeme-li ji považovat za krizovou, pak to bylo správné krizové rozhodnutí. Pokud se na to podíváme systémově a z dlouhodobého pohledu, tak má takové řešení několik ale…
Kolik tam asi bere pracovník na střední úrovni řízení na hodinu + odvody?
Kolik hodin měsíčně ztratí těmito výjezdy?
Jak moc tyto výjezdy brání manažerům v plnění povinností odpovídajících jejich pozici?
Doporučil jsem zajistit mistra pro každou partu opravářů na potřebné komunikační úrovni. A z ušetřených peněz mistrům vytvořit motivační pobídku pro správnou komunikaci.
Při vhodném nastavení dopravce může na mzdách ještě ušetřit!
A manažeři snad udělají víc práce odpovídající jejich zařazení!