Lepší firma pro lepší život!

Motivace

Svého času jsem pracoval pro jednu firmu, kde měli tým obchodníků. Aby se neprali, tak měl každý přidělen jeden region. Součástí mého působení byly také spolujízdy se všemi pány. Byli to samí mladí, sportovně zaměření muži. Při jízdě s prvním z nich přišla řeč i na motivaci. Mimo jiné se zmínil, že nejlepší z nich (celoročně) dostane horské kolo v ceně přes 30.000,- Kč. To mne zaujalo a tak jsem se ptal, jak ho taková cena motivuje. Odpověď byla celkem očekávatelná: „Jo, to by byla paráda!“. Pak přišel dovětek: „Jenže ho stejně dostane Franta…“ Na moji otázku, jak to ví, odpověděl: „Každý máme jeden region podle krajů, a Franta má Prahu a okolí.“

Celkem jasné, že? Těžko srovnávat prodeje v Praze s prodeji za Jihočeský kraj, atd.

Když jsem jezdil s Frantou, tak jsem se ho zeptal, jak ho to kolo motivuje. Odpověď byla docela šokující: „No, já už mám doma čtyři!“

Ukázalo se tak, že se tam dobře míněná motivace poněkud vymkla kontrole. Co takové zásady jako:

  • spravedlivá kritéria
  • dosažitelnost pro všechny
  • změna je život

_______________________________________________________________________________________________________________

Přístup k úkolům I.

Svého času jsem jako vedoucí řešil případ jednoho pracovníka, který byl skvělý pracant. Udělal plno práce a byl schopen být v práci přesčas a o víkendech, jen aby všechno stihnul a bylo to v pořádku. Potud skvělý podřízený.

Jak již to bývá, tak přece jen měl jednu chybičku: Řekněme, že jeho práce spočívala z provedení 10. kroků (řídil projekty). Každý projekt, který běžel hladce, dokončil včas a v pořádku. Pokud se stalo, že u některého z těch 10. kroků nastaly nějaké potíže, to znamená, že to nešlo podle plánu, pak se s tím ani nepokusil něco udělat. Taková činnost prostě nebyla hotová včas a jemu bylo jedno, že to ohrožuje celý projekt. Když jsem se ho ptal, co se stalo, tak dokázal jasně určit důvod potíží. Na otázku, co s tím jen mlčel. Pochopitelně byl za včasnost a správnost provedení projektu odměňován. Několikrát jsme řešili možnosti zásahů, které by vedly k nápravě, případně postup tzv. eskalace problému, ale on z toho nikdy nic neudělal, i když ho to stálo peníze…

Nezbylo, než zvážit, zda ho nahradit někým, kdo možná nebude dělat tolik přesčasů, ale bude schopný překonávat potíže, nebo ho hlídat a kontrolovat průběh všech projektů, na kterých pracoval.

_________________________________________________________________________________________________________________

Přístup k úkolům II.

V dobách, kdy začínal internet, a soukromý mobil mělo jen pár lidí, jsem jako šéf řešil výběrové řízení na pozici svojí asistentky. Přihlásila se i jedna, která měla docela zajímavé zkušenosti na podobné pozici a při osobním setkání také obstála. Jedním z hlavních úkolů, které měla, bylo rozesílat direct mailové kampaně. Každý týden, vždy v pondělí, jsme spolu vybrali nějakou oblast a v ní tak 10 – 15 firem. Jejím úkolem bylo najít na ty firmy tel. kontakt, zavolat jim a zjistit jméno obchodního nebo marketingového ředitele a správnou adresu. A na takto zjištěnou adresu zaslat do konce daného týdne obecnou nabídku, kterou stačilo jen vytisknout. První týden proběhl hladce, ale hned druhý týden nebylo několik dopisů odesláno. Ptal jsem se, co se stalo. Odpověď byla, že nesehnala potřebné kontakty. Hledala je v tel. seznamu firem z Prahy. Tak jsem se jí ptal, proč v tom seznamu nejsou. Odpověděla, že asi nejsou z Prahy. Na otázku co s tím. Jen mlčela. Nedalo mi to a zeptal jsem se jí, co by udělala, pokud by si koupila třeba bundu a potřebovala by ji reklamovat, ale neměla by telefonní číslo. Odpověděla, že by zavolala na informace, tam by jí číslo dali a pak by jim zavolala. Proč tak nepostupovala i v našem případě? Její odpověď byla jednoduchá: „To mne nenapadlo!“

O týden, dva později opět nebyly dopisy připravené. Tentokrát byl problém v nefungující tiskárně, kterou jsme měli v kanceláři. Když jsem se jí ptal, proč to nevytiskla na druhé, která je na chodbě, tak odpověděla: „To bych tam musela jít!“

Od té doby jsem přesvědčen, že by pro přístup řady lidí hodně pomohlo, kdyby měl každý člověk povinnost alespoň jednou za život, minimálně rok podnikat. A jak dopadla ta asistentka? Propustil jsem ji ve zkušební lhůtě…

© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode